Dnes se ke mně dostalo toto video. Video točil přímo jeden z parašutistů, který provedl seskok na devátém ročníku.

Ve Zlíně byla dne 27. července 2012 podepsána listina k propůjčení jména se souhlasem neteře gen.Janouška p.Ireny Hejlové plánovanému sanatoriu.

To bude zřízeno v Jemnickém zámku a ponese jméno československého divizního generála a britského divizního maršála RNDr. Karla Janouška.

Celé jméno projektu je „Evropské vojenské rehabilitační centrum leteckého maršála RAF a armádního generála Karla Janouška zámek Jemnice“

Podpisu byl účasten i spoluorganizátor pochodu Clay-Eva pan Rudolf Karlík. Podpisu byli dále přítomni p.Jiří Stanislav-generální převor řádu Křížovníci s červeným srdcem a jako svědkové p.senátor Vítězslav Jonáš, p.Josef Válek-syn paní Hejlové

Dále viz článek

V neděli 22. dubna 2012 se uskutečnil pietní akt na Ploštině, kterého se pravidelně zúčastňují desítky lidí, ale i vrcholní představitelé státu, krajských a obecních samospráv. Zatímco velké vzpomínkové akci nechyběl patos, podpořený přítomností významných čestných hostů a armády, naše prožitky z toho místa byly intimnější a odehrávaly se více v niterných pocitech. Nádherná horská krajina velice kontrastuje s neštěstím, které se tu před 67 lety odehrálo.

Ploština, Prlov a Vařákovy Paseky – to jsou tři místa ve valašských kopcích, které poznamenaly na úplném konci války lidské tragédie. Příběh Ploštiny je z nich asi nejznámější, pravděpodobně proto, že si vyžádal nejvíce obětí.

V listopadu 1944 se ze Slovenska do Vizovických vrchů a Beskyd přesunuly jednotky partyzánů z brigády Jana Žižky a to pod vedením majora Dajana Bajanoviče Murzina. Partyzáni si zvolilli za novou základnu drnovickou osadu Ploština a samoty v jejím okolí. Odtud partyzáni podnikali své záškodnické akce. Na jaře roku 1945 však do partyzánského oddílu pronikli dva placení konfidenti gestapa – Oldřich Baťa ze Zlína a František Machů ze Zlámance. Poznali rozložení a počty partyzánů i pasekáře, kteří jim pomáhali. Dne 18. dubna 1945 zběhli z hlídky a dostali se do Zlína na gestapo. Na základě jejich informací byla uspořádána trestní akce německého policejního komanda SS a speciální protipartyzánské jednotky Josef. Výchozím bodem jednotky byly Vizovice. Odsud vyrazily dvě skupiny Němců a s nimi i zrádci Machů a Baťa. Smyčka se stahovala okolo Ploštiny. Partyzáni byli včas varováni a podařilo se jim utéci do lesa pod Klášťov. Pasekáři zůstali v domnění, že když Němci partyzány nenajdou, tak se jim nic nestane. Ale zrádci ukazovali na domy a konkrétní lidi, kteří partyzánům pomáhali. Němci prohledávali domy, vyslýchali, rabovali, rozbíjeli, brali jídlo, oblečení, cennosti, dobytek. Pasekáře bili do krve a chtěli vědět, kde se nacházejí partyzáni. Pak začali zapalovat domy, zaháněli do nich obyvatele, stříleli je a zaživa upalovali.

Na Ploštině shořelo 10 domů a našlo smrt celkem 23 mužů a 1 žena, z toho 9 lidí z Drnovic, 7  z Vysokého Pole, 5  z Tichova, 2 z Pozděchova a 1 z Lačnova. Oběti této tragédie byly pohřbeny v pondělí 23. dubna na hřbitově v Újezdě. Ten samý den však řádění fašistů pokračovalo. V Prlově bylo zastřeleno, upáleno a oběšeno 18 občanů, z toho 5 žen. Ještě 2. května 1945 byly vypáleny nedaleké Vařákovy paseky u Lačnova, kde zahynuli 4 občané.

Všechny tyto hrůzné činy se odehrály několik dnů před osvobozením republiky. Zrádce Baťa byl po válce 30. srpna 1945 odsouzen v Uherském Hradišti k trestu smrti oběšením a Machů byl při útěku zastřelen u Klučenic v okr. Milevsko.

Ploštinské domy byly znovu postaveny roku 1947 a téhož roku také byla vysvěcena nově postavená kaple P. Marie Bolestné, na jejíchž pilířích jsou desky se jmény všech zavražděných pasekářů. Každodenní život se tady ale už nevrátil. V 70. letech byla Ploština vyhlášena Národním kulturním památníkem. Dominantou celého místa je památník obětem II. světové války a okupace. Památník byl vybudován na malém návrší nad osadou  v roce 1975 a to k 30. výročí osvobození a nově zrekonstruován Zlínským krajem v roce 2008. Je zde také vybudována expozice Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

informace čerpány také z: http://www.obec-drnovice.cz/plostina/

Je pátek 13. dubna 2012. Přes sto lidí různého věku i profese už přes den v práci, ve škole, doma, nebo třeba v dopravním prostředku přemýšlí, že večer nastane něco ne tak obvyklého. Tito lidé nestráví dnešní večer a noc u televize, v hospodě, v divadle, v kině, ani na diskotéce a přesto budou vzhůru až do svítání… Co se to bude dít? Jaká událost je donutí vydržet beze spánku až do rána…?

Je to noční pochod… Ne tak obvyklá věc. I přes den je 30 nebo 36 kilometrů pěkná námaha a jít to v noci a v lese? A pro některé v naprosto neznámém lese vzdáleném téměř tři sta kilometrů od domova…? Dokonce s vidinou větrného a deštivého počasí? Čiré bláznovství, řekl by jeden. Ale tito lidé i přes to vyrážejí na tuto trasu. Co je nutí, kde je ta hnací síla, která je donutí vyměnit teplý suchý domov a měkké peřiny za noční nevlídný les?

Odpověď na všechny tyto otázky je hodně individuální a specifická pro každého účastníka. A letos to byli 104 účastníci. Nejmladšímu bylo 13 let a tomu nejstaršímu 78 let. Někteří účastníci to měli na start pochodu jen několik desítek metrů od domova v Hostišové a jiní přijeli až z Velkých Popovic – což je po silnici 270km! Jejich přesný důvod účasti na pochodu asi nebyl naprosto totožný. Ale každý si mohl na vlastní kůži a hlavně nohy zkusit, jak asi vypadal noční přesun parašutistů skupiny Clay 13. dubna 1944 noční krajinou tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava ke kontaktním osobám.

Letošní ročník byl význačný tím, že nás čekalo několik novinek. Před zahájením pochodu byli na Obecním úřadu v Hostišové vyznamenáni někteří paraveteráni medailí Klubu výsadkových veteránů z Holešova. Medailí byl oceněn i výsadek Clay a organizátoři Nočního vzpomínkového pochodu Clay-Eva. Tuto medaili převzala Marta Koppová – starostka obce Hostišová, kde bude medaile uložena. Další novinkou byl příslib Armády České republiky, že na slavnostním zahájení provede seskok tří parašutistů s kruhovými padáky. Seskok se však musel uskutečnit dříve, než bylo do poslední chvíle plánováno. Naštěstí ale účastníci stihli dorazit a byli dopraveni včas, aby tuto podívanou nezmeškali. Seskok provedla trojice parašutistů ze 102. průzkumného praporu generála Karla Palečka z Prostějova v čele s nadporučíkem Jílkem. Seskok provedli z vrtulníku Mi-17 a krátce po seskoku položili kytici k pomníku paraskupiny Clay-Eva.

Po této novince pokračoval už tradiční zahajovací ceremoniál s hudbou od skupiny Hostband, několika historickými informacemi od Ondřeje Machálka, krátkým projevem starostky Marty Koppové, zdravicí Čestmíra Šikoly ml. a položením kytic u pomníku. Následovala československá hymna, kterou bez doprovodu zpívali všichni zúčastnění. Celý ceremoniál moderovaný už tradičně Michalem Mynářem vyvrcholil trojitou čestnou salvou z pušek Klubu vojenské historie – Hraničářského pluku 19 a poté trojitou salvou z děla téhož klubu. Zahájení se letos zúčastnil syn velitele Antonín Bartoš ml., syn radisty Čestmír Šikola ml., Jan Štokman – synovec šifranta Jiřího Štokmana, dcera spolupracovníků Zicháčkových – paní Bohunka, dcera spolupracovníků z Prušánek – paní Blaženka Imrichová.

Poté se už účastníci vydali na start pochodu. Přihlížející se stihli ještě podívat na statickou ukázku vrtulníku Mi-17, který dosedl nedaleko v poli u Hostišové.

Start pochodu provázel déšť. V tomto nečase se na start z Hostišové vydalo celkem 43 účastníků. Z toho 38 na delší 36-ti km trasu Hostišová-Bystřice pod Hostýnem a 5 na trasu symbolickou – z Hostišové do Rackové. Na start v Rackové, na 30-ti kilometrovou trasu Racková-Bystřice pod Hostýnem, se postavilo 61 účastníků. Několik minut po odstartování poslední skupiny se počasí umoudřilo a pršet přestalo. To bylo zhruba ve 21.00 h.

Na kontrolní stanoviště U Tří kamenů přicházely skupinky účastníků od půl noci až asi do půl čtvrté ráno. V noci bylo dosti větrné počasí.

Do cíle pochodu přicházeli účastníci od dvou hodin ráno až asi do půl sedmé. Tady dostali už tradiční chléb se sádlem a cibulí, teplý čaj a také razítko do pamětního listu potvrzující absolvování pochodu.

Pochod opět prověřil tělesnou a psychickou zdatnost jednotlivých účastníků, někdy i semknutost skupinek a také pomoc jiným účastníkům pochodu v nouzi. Ať už šlo o únavu, nebo o problémy například s baterkou. Některé účastníky hnala k cíli už jen vidina chleba se sádlem a cibulí, ale všechny asi představa krásných naducaných měkkých a voňavých peřin. Tehdy si každý uvědomil, jak těžké to asi parašutisté Antonín Bartoš, Čestmír Šikola a Jiří Štokman po třech dnech pochodu Hostýnskými vrchy měli…

zapsal: Marek Bartošek

Účastnili jste se letos pochodu? Napište nám svůj příběh, který jste během pochodu zažili. Třeba i příběh, jak jste se na pochod připravovali a jak reagovalo okolí na to, že jdete na neobvyklou věc, jakou je noční pochod. Pokud jste se zúčastnili dřívějších pochodů, tak nám můžete napsat i příběh z dřívějšího ročníku. Na Vaše příběhy se budeme těšit a postupně je zveřejníme a nejlepší bude oceněn.

Příběhy zasílejte na e-mailovou adresu clay-eva@seznam.cz