Je krásné sobotní ráno 17. března a my, vysazeni v Hostišové, se vydáváme na trasu pochodu Clay-Eva. Ještě seběhneme dolů k pomníku a potom už vyrážíme. Plán je projít celou trasu, nafotit kompletně metr po metru celou cestu a zjistit, jak je na tom stav celé trasy a také turistické značení.
Cesta z Hostišové do Rackové pěkně ubíhá. Vzali jsme si na tu asfaltovou záležitost in-line brusle. Ty pro noční pochod důrazně nedoporučujeme. Cesta je místy hodně rozbitá a taky je tam dost prudkých sjezdů, které byly i ve dne těžko sjízdné.
V Rackové brusle zouváme, obouváme pohorky a procházíme nad zástavbou přes fotbalové hřiště kolem kapličky. Míříme přes pole do Žabárny. Úsek za kapličkou v polní aleji je silně rozbahněn. Za alejí na volném poli je už ale sucho a šlape se nám dobře. Slunce svítí, teplota stoupá, jdeme jen v tričku – co víc si přát…
Na spojovací silnici mezi Žabárnou a Hadovnou opět obouváme brusle a svištíme krajinou. U Hadovny opět přezouváme do pohorek a pokračujeme do Lukovečka a tady už vstupujeme po zelené turistické značce do lesa. V lese nad Lukovečkem je sucho. Jediný problém trasy je to, že místy jsou turistické značky zatřeny tmavě zelenou barvou. Což může být v noci pro účastníky neznalé trasy dost velký problém. Doufejme, že turisté do pochodu tyto značky obnoví. Čím výš stoupáme, tak se pomalu začínají objevovat zbytky sněhu. Hlavně ve stínu smrků. Od Ondřejovska po Lukovské polesí je místy v několikametrových úsecích souvislá vrstva sněhu na cestě. Směrem k Okluku sněhu ubývá, ale na silnici na Ráztokou je sněhu ještě hodně.
Od Ráztoky stoupáme naším už klasicky vyhodnoceným nejhorším úsekem celého pochodu – nekonečným stoupáním na Holý vrch. Zde se kopec vždy nadějně láme, ale stále nekončí. Hlavně v noci je to deprimující 🙂
Od Holého vrchu je na cestě souvislá vrstva sněhu až po Tři kameny. Ani souvislá vrstva už nemá sílu, aby porazila jarní slunce a donutila nás obléci další vrstvy. Pokračujeme dále v tričkách. U Tří kamenů je sněhu jako vždy nejvíce. Obvykle zde vydrží až do termínu pochodu. Uvidíme, jak to dopadne letos… Zde si dáváme menší přestávku s občerstvením a pokračujeme směr Tesák. Až na Tesák pokračujeme po souvislé vrstvě sněhu. Od rozcestníku Pod Kyčerou pokračujeme po sjezdovce po žluté turistické značce. Na sjezdovce jsme se místy bořili až po kolena sněhem. Za lesním průsekem s elektrickým vedením sníh končí a dále pokračujeme už víceméně po kamení. Jen občas se objeví hromádka sněhu.
Poslední zahrození sněhu, ale o to horší nás čeká těsně za Valaškami. Zde je přes celou cestu uklouzaný led, který razantně zpomaluje naše tempo. Toto „ledové pole“ je asi jenom 200m dlouhé, ale dalo nám zabrat.
Od Kozlůvek je už jen mokrá lesní cesta, která nám nečiní žádné problémy. Přicházíme k silničnímu mostu na kraji Chvalčova a na ochozené nohy nasazujeme brusle. Jedeme boční cestou Chvalčovem, při pravém břehu potoka. Cesta je z hodně hrubého kameniva, takže nám nohy jen vibrují 🙂
U obecního úřadu přejíždíme na cestu v novější zástavbě. Zde je cesta lepší, ale několik set metrů před bystřickým hřbitovem se opět zhoršuje a vibrace nám opět naklepávají nohy od chodidel až po kyčle (což se ve výsledku projevilo jako velice blahodárná masáž – další dny mě vůbec nebolely z pochodu nohy). Jsme v Bystřici na cestě k nádraží a tady nás už čeká odvoz.
Shrnutí na závěr:
Celá trasa je v dobrém stavu. Jen kousek polní cesty nad Rackovou je trochu bahnitý, za Tesákem bylo na spodní části sjezdovky více sněhu a občas jsme se propadli. Na zelené turistické značce za Lukovečkem je třeba dávat pozor na zatřené značení. Jinak žádné stromy přes cestu, nebo jiné „pasti“ na trase nebyly. Byla to pěkná procházka krajinou probouzející se do jara.
